Potřeba šetřit

 

Budovy se realizují za účelem vytvoření chráněného komfortního prostředí pro pobyt a práci. Aby budova mohla plnit tuto funkci, potřebujeme energii.

 

Energii využíváme:

 

    - vytápění

    - příprava teplé vody (TÚV)

    - osvětlení

    - el.zařízení

    - chlazení

 

 

Protože energie spotřebovaná v budovách představuje vysoký podíl celosvětově spotřebované energie, je současnosti velký tlak na její šetření. Souvisí to se zásobami světových energetických zdrojů a ekologii. Není to jen jakýsi vzdálený celosvětový problém, ale dotýká se to každého z nás. Minimálně naší peněženky při platbách za bydlení. Ceny budou jen růst, a tak už i u nás se dostávají do popředí domy s nízkou spotřebou energie.

 

Jedno z porovnávacích kritérií jednotlivých rodinných domů je tzv. měrná potřeba tepla. Je to množství tepla kilowatthodinách na vyhřátí jednoho m2 užitkové plochy za rok (kWh/m2. Aj.). Od roku 2008 se bude používat na celkové hodnocení budov tzv. energetická třída A až G. Podobně jako elektrické spotřebiče.

 

 

Tepelné ztráty

 

Podívejme se tedy blíže na to, co ovlivňuje množství tepla potřebného na vytápění. Tepelné ztráty, které musí vytápěcí systém umět pokrýt jsou především :

 

a) Ztráta přes obalové konstrukce: stěny, okna, strop, střechu, podlahu

b) Ztráta větráním

 

 

Z toho vyplývá, že stavba, která má mít nízkou spotřebu energie, musí být tedy především:

 

a) Výborně tepelně izolovaná. To znamená, tepelně-izolační schopnost obalových konstrukcí je 1-3 krát lepší než standardní ch domů a s důsledným provedením detailů. Jen po splnění hlavně této podmínky má větší význam rozmýšlet o případných technických zařízeních šetřících energii.

 

b) Ztráta větráním vzniká otvíráním oken a netěsnostmi v osazení oken nebo mezi křídlem a rámem. Na snižování tepelných ztrát větráním je potřebné udělat stavbu dostatečně těsnou, což se testuje speciální zkouškou – Blower door test. Pro větrání se využívá vzduchotechnické zařízení s rekuperační jednotkou, která využívá na ohřev přiváděného vzduchu teplo odpadového-odváděného vzduchu. Tento systém je vhodné ještě podpořit zemním výměníkem tepla. Jde o potrubí vedené cca 1,5 – 2 m pod terénem, které slouží na nasávání čerstvého vzduchu do vzduchotechnické jednotky. Protože teplota zeminy v dané hloubce je prakticky stálá, znamená to, že přiváděný vzduch bude v zimě předehřívaný a v létě chlazený. Tím se nesnižuje jen spotřeba energie, ale zvyšuje se i pohoda vnitřního prostředí.

 

 

Ve výborně tepelně izolovaném domě s nuceným větráním přes rekuperační jednotku se zvyšuje možnost využít vnitřní a sluneční tepelné zisky.

Tyto zisky se potom můžou významnou mírou podílet na vytápění.

 

Jde hlavně o:

 

a) Vnitřní tepelné zisky

  - "odpadové" teplo z el. zařízení (počítač, osvětlení, žehlička, lednička …)

  - teplo z lidí (člověk představuje cca 100W)

 

b) Sluneční zisky

 

Na maximální využití těchto zisků je potřebné mít pružně reagující vytápěcí systém. V pasivních domech se klasický vytápěcí systém ani nerealizuje, protože tepelné ztráty jsou prakticky pokryté vnitřními a slunečními zisky.

 

 

Další faktory ovlivňující energetickou spotřebu

 

Pro úplnost si připomeňme některé další faktory a použitelné technologie.

 

a) Určující: takové, které mají výrazný vliv na úsporu a jsou prakticky povinné.

 

    - orientace domu na světové strany: Okna na jih, případně na východ, západ

    - faktor tvaru: Vyjadřuje plochu obalových konstrukcí vůči objemu budovy. Budovy s menší hodnotou, málo členité mají výhodu.

    - akumulační jádro: Vnitřní konstrukce schopné akumulovat teplo a vytvářet tepelnou stabilitu místnosti. Snižují možnost přehřívání v létě.

 

b) Doplňkové:

 

    - venkovní rolety a žaluzie: Používáním rolet se dají významně snížit tepelné ztráty v nočních hodinách v zimě a přehřívání letních dnech.

 

c) Technologie na přípravu TÚV a vytápění:

 

    - solární kolektory

    - tepelná čerpadla

    - elektrická výhřevná tělesa